Jde o životy, proto pokročme od upozornění na utajování objevu příčiny CCH k demaskování a odsouzení jeho nepřátel!

Během tří let od napsání předchozí kapitoly („Před lidmi se utajuje…..“), se událo mnoho věcí, které by se měl dozvědět každý, kdo chce začít řešit své zdravotní problémy. Předně: mnohonásobně se zvýšil zájem o poradenství k civilizačním chorobám (dále CCH). Obrovský podíl na nárůstu počtu pacientů objednávajících se do poradny mají videonahrávky pořízené v letech 2013 a 2014 a umístěné na stránkách videotelevize Cesty k sobě („Biochemické zdraví I a II, „Prevence civilizačních chorob“ a nahrávka převzatá z YouTube, natočená v Divadle Kampa s Jaroslavem Duškem). Videonahrávky obsahují i výklad toho, co je to Hcy.

Také se zpřesnilo a zpřísnilo hodnocení těch, kteří se zjevně staví proti přání lidí těšit se z co nejlepšího možného zdraví, které je možné získat s využitím vrcholných výsledků, jakých se lékařské vědě podařilo dosáhnout. Těžko odporovat tomu, že právě objevení příčiny vzniku CCH je tímto vrcholným výsledkem. To jen lékařsko-farmaceutická lobby se stále ještě snaží předstírat, že k žádnému takovému objevu nedošlo a že tu byly jen nějaké pseudovědecké výkřiky kamsi do tmy, které se nenaplnily. Vývoj ale jde na opačnou stranu, než si tito lobbyisté přejí: místo zapomenutí na existenci Hcy, se chystá zpřesnění práva občana na zdraví ve smyslu popsaném v první polovině tohoto odstavce. A ruku v ruce s kvalitativním zpřesněním práva na zdraví jde odsouzení těch, kteří občanům toto právo odpírají svým počínáním.

Nárůst zájmu o prevenci CCH a jejich kauzální léčení byl tak velký, že v naší poradně neúměrně narostly čekací doby. Přikročili jsme k řešení, které vycházelo z návrhu jednoho z pacientů: „………tak si udělejme „Paralelní péči o zdraví“ (PPoZ)!! Jeho nápad vyšel z konstatování, že nelze najít způsob, jak přimět Ministerstvo zdravotnictví (éra ministrů Julinek – Heger) k jednání o možnosti poskytnout tuto péči o zdraví všem občanům a zároveň využít existující objev příčiny vzniku CCH ke zlepšení zdravotního stavu obyvatelstva a tím k obrovským úsporám finančních prostředků, které spotřebovává péče o zdraví v segmentu CCH.

Původní představa o PPoZ prodělala pod tlakem nárůstu počtu pacientů, kteří si přáli vyšetřit Hcy, významnou modifikaci. Vznikl systém detašovaných pracovišť pražské poradny CCH, na kterých poskytují potřebné organizační zabezpečení k vyšetřování Hcy i základní poradenství, proškolení laici. Laiky bylo možné úspěšně zapojit do vznikajícího systému díky jedné zásadní a jedinečné odlišnosti od práce lékařů v ordinacích. Tato odlišnost zároveň charakterizuje rozdíl mezi činností zdravotnictví řízeného MZ a PPoZ: Pokusme se rozdíl vysvětlit:

Lékaři, kteří pracují v systému péče hrazené ze zdravotního pojištění, léčí své pacienty převážně symptomaticky. To znamená, že se soustřeďují na předepisování léků, které potlačují jednotlivé příznaky chorob. Ke svému způsobu léčení nezbytně potřebují projevy nemoci kvantifikovat, to znamená nějak určit míru závažnosti zjišťovaných příznaků, protože jinak nemohou určovat druhy a výši dávek léků.

Poradci v PPoZ, na rozdíl od lékařů, postihují předávanými doporučeními přímo vlastní příčinu nemoci. A ta je vždy a u všech CCH stejná bez ohledu na stupeň rozvinutí kterékoli z nich. Stačí uplatnit pár pouček, které dostanou při proškolení navíc k informacím, které získávají z těchto internetových stránek. Výsledkem jsou taková zlepšení zdravotního stavu pacientů pod vedením laiků, která bych přál lékařům, odměňovaným ze zdravotního pojištění. Výsledky léčení CCH v obou skupinách nejsou srovnatelné. V důsledku rozdílnosti principů léčení nedosahují lékaři takových výsledků, jako laici v PPoZ. Je to kruté, ale pravdivé a tím poněkud dehonestující srovnání. Je na lékařích, aby projevili vůli to změnit.

Objasnění rozdílů mezi symptomatickým a kauzálním léčením je významné odhalení, za které vděčíme poznatkům, které do medicíny přineslo objevování biochemických procesů metabolizace Hcy a poznání podstaty vznikání jejich poruch, a potom i jejich důsledků. Zároveň je to část objevu, která nejvíce vadí farmaceutickým firmám, protože na základních biochemických procesech dokumentuje podstatu neúčinnost chemických léků na vlastní příčinu vzniku CCH. Tím poznatky z biochemie Hcy snižují uměle nadnesenou užitnou hodnotu chemických léků a v lidech klesá pocit, že tyto léky potřebují.

Místo snahy lékařů přejít v léčení CCH na stejné principy, jaké využívá PPoZ, sílí protitlak lékařsko-farmaceutické lobby, která se snaží tento vývoj všemi prostředky zbrzdit a udržet bez poklesu odbyt chemicky syntetizovaných patentovaných léků. Růst tohoto odporu se zdá být úměrný k tomu, jak stoupá zájem veřejnosti o kauzální léčení CCH a o prevenci těchto onemocnění. Jde tedy zjevně o zisky farmaceutických firem a k tomu o provize lékařů, které za tuto službu dostávají. Ekonomický profit tu vyostřeně stojí proti zájmu občanů mít lepší zdraví. Toto snažení lobbyistů přesáhlo společensky únosné meze, čímž vyvolalo nutnost toto počínání odhalovat a brzy asi dojde i na jeho postihování. Jsou k tomu tyto konkrétní důvody:

1. Lobbyisté se přestali spokojovat se snahami utajit před lidmi objev příčiny vzniku CCH a pokročili k záměrnému vyrábění a šíření dezinformací, jejichž cílem je lidi zmást a odradit je od záměru nechat si vyšetřit Hcy a přijmout opatření, která jim pomohou chránit se před postižením CCH , nebo se z takového onemocnění vyléčit. Využívají toho, že medicínsky nevzdělaní laici nejsou schopni mezi věrohodnými informacemi rozlišit dezinformace, které je mají odradit od účelného a systematického pečování o své zdraví.

2. Že jsou lobbyisté v tomto snažení občas úspěšní pozoruji z toho, že objednaný pacient někdy nepřijde do poradny bez omluvy a při zavolání se nejapně vytáčí. Na přímou otázku, zda je důvodem odstoupení to, že narazil na původní stránky Společnosti Sisyfos se zdůvodněním, proč mi v roce 2007 udělila „Bludný balvan“, nebo na stránky České kardiologické společnosti, která text spolku Sisyfos jako jediná převzala, často potvrdí, že to tak bylo.

V tuto chvíli je zřejmé, že lobbyisté překročili hranici zákona a dopustili se šíření zcela vymyšlených poplašných zpráv. Analýzy těchto zpráv ukazují shodně ve všech případech jejich dezinformační charakter. Při hledání vědeckých faktů, které by tyto zprávy měly přinášet, naráží čtenář pouze na vyslovované názory, které nemají ani ten nejmenší pravdivý vědecký základ. Jejich autoři spoléhají na úkryt anonymity, kdy své výroky pronášejí ze skrytu a až dosud je nemuseli veřejně obhajovat.

Důsledkem využívání možností anonymity k šíření vymyšlených lživých informací je nevybíravé poškozování lidi. Domýšlejme důsledky: Šířenou dezinformací se její autorům podaří odvést od prevence CCH lidi, kteří měli před zasažením dezinformací šanci si zlepšit a upevnit své zdraví. „Výrobci“ dezinformací si ve své neznalosti pravděpodobně neuvědomují důsledky toho, že skutečně zabraňují lidem využívat možnost zastavit procesy, které vedou k projevům CCH.

Je jedno, jde-li o infarkt, Alzheimerovu chorobu, nebo rakovinu. Jakmile se některé ze jmenovaných, nebo i dalších onemocnění objeví u lidí, kteří měli původně v úmyslu přijmout opatření, která jsou podstatou prevence těchto onemocnění, dopustili se dezinformátoři činu, který se pravděpodobně dá klasifikovat jako úmyslné poškození zdraví a je z tohoto důvodu žalovatelný.

3. Aby si lidé mohli sami účinně chránit své zdraví před CCH, potřebují si napřed vytvořit rezistenci proti dezinformačním lžím. Předně potřebují odložit respekt, který je svazuje když zjistí, že autorem je někdo s titulem docent nebo profesor. Zpřesněme si, že respekt k autoritám přísluší jen těm autorům vědeckých prací, které přinášejí do medicíny pokrok, tedy novinky. Texty, které před něčím varují, například před konzumací vitamínů a minerálů, jsou vždy podezřelé. Většinou jde o metodu „očkování názorů“, které mají usměrnit lidi tam, kam to potřebuje zájem „těch v pozadí, kteří psaní takových varování iniciují. Všechna varování je třeba je napřed pečlivě zkoumat, než se člověk rozhodne jim uvěřit.

Doporučuji všem návštěvníkům těchto stránek, laikům i lékařům, aby si vyzkoušeli, zda při čtení důvodů pro udělení Bludného balvanu, nebo při seznamování s odsudky poznatků o Hcy z pera prof. Heřta (nebo jinde při pročítání studie NORVIT), dokážou rozlišit pravdu od lží a záměrných dezinformací. Autoři těchto textů vytvořili z pedagogického hlediska výborný studijní materiál, na kterém si čtenář může vytříbit svůj cit pro rozlišování pravdy od lží.

4. Autoři dezinformací si pravděpodobně neuvědomují, jak snadno žalovatelné jsou jejich písemné projevy. Toto neuvědomění je asi dokladem neznalosti základní problematiky a v důsledku této neznalosti potom i neschopnosti docenit dosah svého počínání. Upozornění v tomto bodě nepíši proto, aby si dezinformátoři dali lepší pozor. Píši je pro laiky, aby si uvědomili, že žádné tvrzení zpochybňující význam Hcy pro lidské zdraví nemůže být pravdivé, pokud nevychází z poznatků o biochemii Hcy a o narušení fyziologické souhry dějů, které se na jeho metabolismu podílejí.

To znamená, že jakékoli izolované negativní tvrzení o Hcy je pouze názor typu:“jedna paní povídala, na který je třeba nebrat zřetel ani v případě, že k podpisu bude připojen titul doc., nebo prof..“ Pokud má kterýkoliv čtenář pochybnosti, jestli text, na který narazil je solidní, nebo dezinformační, může kdykoli večer zavolat a poradit se (linka 607 689 959 je v provozu v čase 20,30 – 22 hod. zpravidla mimo pondělí).

5. Tímto tvrzením nemíním zpochybňovat potřebu demokratické diskuse i k takovému tématu, jako je účast poruchy metabolizace Hcy na vzniku CCH, možnosti jejich prevence a kauzálního léčení. Bez takové diskuse asi nemůže dojít k žádným velkým změnám v činnosti zdravotnictví. Tato diskuse by byla nesmírně potřebná, pokud by byla řízená zakladním pravidlem: „nesmí do ní být připuštěn žádný názor, který není podložený vědecky fundovanými argumenty!“.

Až dosud k takové k diskusi o Hcy nedošlo. Zatím docházelo pouze k publikování odmítavých názorů, u nichž nehrozilo, že někdo bude vyžadovat jejich zdůvodnění. Prototypově lze najít množství takových názorů v elaborátu prof. Heřta na stránkách Sisyfos. O mrtvých se má psát dobře. U prof. Heřta ale není možné pohřbít s ním jeho názory, které šířil s vehemencí jemu vlastní.

Je až zarážející, kolik docentů a profesorů, převážně se specializaci v kardiologii a příbuzných oborech, dává všanc hodnověrnost svých titulů tím, že přebírají názory prof. Heřta a přidávají se k oponentům homocysteinových teorií vzniku KVO a všech CCH. Čtenář jejich názorů by si měl uvědomit, že tito lékaři totiž neměli nikdy v životě šanci se seznámit alespoň se zlomkem informací ze základů poznatků o Hcy, o poruchách jeho metabolismu a o důsledcích těchto poruch. Jen taková míra znalostí totiž opravňuje se k této problematice jakkoli vyjadřovat.

6. Domyslíme-li možný cíl jejich vědecky sporného snažení, opíraného výhradně o nepodložené názory, vyplývá z toho nejpravděpodobněji tento závěr: Tito lékaři se obrátili zády k Hippokratově přísaze a přestali se zajímat o prospěch pacientů. Místo toho se soustředili na ekonomické výhody, které jim nabídla spolupráce s farmaceutickými firmami. Usvědčení těchto lékařů z příslušnosti k lékařsko-farmaceutické lobby s neznalostí základních poznatků o Hcy je jednoduché. Krátké přezkoušení, při kterém nezodpovědí ani nejelementárnější otázky (Třeba jaký je biologický význam Hcy?)

V hodnocení z pohledu pacientů a formování pacientského vztahu k lékařům to pak znamená, že jim takto aktivní lékaři nechtějí dopřát zdraví, ale naopak usilují o to dovést svým snažením pacienty na cestu, na které zůstanou bez ochrany před postihováni CCH. Není proto s podivem, že pacienti přestávají vidět v takto se projevujících lékařích své dobrodince a ochránce, ale kohosi ne právě přátelsky nakloněného, koho je spíše třeba se obávat. Z těchto změn ve vztazích lékaři – pacienti a naopak asi pramení incidenty s agresivním jednáním některých pacientů vůči lékařům a ostatním zdravotníkům.

I bez těchto agresivních epizod viditelně vzniká situace, ve které se část lékařů sama zařazuje někam, kde by asi dobrovolně a po zralé úvaze nechtěla být, a to v táboře veřejných nepřátel, tedy na druhé straně barikády, než kterou si pro sebe vyhradili slušní lidé. Je ke škodě celého lékařského stavu, že se část lékařů přidává nedomyšleně k tomuto společenskému okraji. Lékaři, kteří se sem sami zařadili, si neuvědomují, že tu kvůli cizím zájmům a své krátkozraké účasti na těchto zájmech, přispívají k dělení společnosti na MY a ONI.

7. Proč mluvit o krátkozrakosti: Proto, že vznik této situace svědčí o tom, že tito lékaři trpí základní medicínskou neznalosti problematiky vzniku CCH. Také je dokladem nekvalitní analytické činnosti lékařů a jejich představitelů. A na tomto místě je třeba vyslovit jedno veliké KDYBY………. Kdyby reprezentace lékařů v LOK, ČLK, ČLS JEP a její odborných lékařských společnostech disponovala základními poznatky o Hcy, o zákonitostech jeho metabolismu a důsledcích poruch fyziologické souhry těchto biochemických dějů a měla je promyšlené, a kdyby si na podkladu těchto znalostí propočítala, jak málo z veřejných peněz ze zdravotního pojištění by stačilo na zásadní zlepšení zdravotního stavu české populace jako celku, pak by kterákoli část této reprezentace dokázala určitě a bez dalšího „kdyby“ spočítat rozdíl, mezi posledními ročními náklady zdravotnictví v segmentu péče o CCH a vynaloženými prostředky na organizovanou cílenou prevenci CCH.

Každému lékaři, který se do takových propočtů pustí , se zatmí před očima ve chvíli, kdy dojde ke konečné cifře přibližné konečné úspory. Miliarda sem, nebo tam tu nehraje žádnou roli. Uspořená suma v přepočtu na jednoho lékaře by umožnila takové zvýšení příjmu u všech lékařů od těch nastupujících po promoci, přes šéfy a ostatní lékaře v nemocnicích a soukromých praxích až po docenty a profesory před penzí, že by i lékaři v SRN se závistí pošilhávali po možnosti mít zdejší plat. Z ušetřených prostředků by také bylo možné doplnit vybavení pracovišt potřebnou technikou tak, aby každý pacient, který to bude potřebovat, mohl být ošetřen na špičkové úrovni.

8. Předchozích sedm bodů přináší vysvětlení toho, co se ve zdravotnictví děje a o čem se zatím nemluví. Tyto body přibližují důsledky a vyhlídky do budoucna, u kterých lze očekávat, že nás neminou přes snahy o těchto problémech nemluvit. Říkáme o sobě, že žijeme ve svobodné a demokratické zemi, kde se ctí lidská práva. V tomto tvrzení je asi dost velký kus nadsázky, a to z těchto důvodů: Žádná z redakcí denníků ani televizí, nebo rozhlasu v posledních deseti letech neuveřejnila ani jedinou informaci, která by mohla být podnětem k diskusi na témata, která obsahuje 8 bodů tohoto textu. Jde-li o cenzuru, nebo „jen“ autocenzuru, to nechť občanům sdělí šéfredaktoři hlavních titulů.

Protože řešení problémů uvedených v bodech 1. – 8. není v dohledu a občané mají svobodu volby v tom, jakou péči o zdraví si přejí, pokračuje rozvíjení systému detašovaných pracovišť v PPoZ. Systém se úspěšně rozvíjí v ČR i na Slovensku. Zatím bylo proškoleno 67 lidí a neustále se hlásí další. Konečný počet detašovaných pracovišť není limitován a školitelé jsou připraveni zvládnout jakýkoli počet zájemců o tuto činnost.

Ministr zdravotnictví ČR dostal upozornění, že se mimo dosah jeho možnost řízení rozvíjí autonomní péče o zdraví, která na rozdíl od zdravotnictví umí léčit příčinu vzniku CCH a touto cestou tato onemocnění úplně vyléčit. Nebude dlouho trvat a zlepšování zdravotního stavu občanů se začne projevovat ve zdravotnických statistikách nemocnosti a úmrtnosti na hlavní sledované diagnózy.

Léčení příznaků nemoci, které zdravotnictví využívá, působí pouze povrchně a k úplnému vyléčení nemoci nepřispívá. Výše uvedená statistická očekávání proto tato péče neovlivní. Rodí se tu otázka: Jak dlouho potrvá, než konkurence v PPoZ začne našemu zdravotnictví do té míry vadit, že projeví ochotu diskutovat o využití know-how, které představuje kauzální léčení CCH a jejich primární prevence??

Pokusíme-li se připustit, že popisované dění má určitý význam, pak může vzniknout myšlenka, že v sázce je dnes další vývoj zdravotnictví a jeho příští podoba. Dosažená úroveň vývoje medicíny, tedy lékařské vědy, umožňuje posunout těžiště lékařských činností v segmentu CCH od jejich léčení k jejich primární prevenci. Tento posun může přinést úspory na vyšetřování a léčení CCH ve výši 10, 20, 50 i více % podle důslednosti provedení. Úspory by byly výrazně vyšší, než kolik dokáže zdravotnictví rozumně utratit na svůj rozvoj. Ministra zdravotnictví by jistě potěšilo, kdyby místo minulého dotování zdravotnictví od něho dostával peníze zpět do státní kasy.

Také by bylo záslužné přestat předstírat, že dosahování dnešní jakés takés vyrovnanosti v hospodaření zdravotnictví se dosahuje jinak, než seškrtáváním a oklešťováním toho, co pacienti za své peníze vkládané do zdravotního pojištění dostávají. Skutečné racionalizace je na dosažených úsporách hrozně málo. Tím hlavním zdrojem jsou opatření, která ve skutečnosti znamenají zhoršování dostupnosti zdravotní péče.

I zdravotnictví je součást veřejného sektoru, ve kterém se prosazuje princip nelhat si navzájem a neokrádat. Zdravotnictví až dosud působilo dojmem, jakoby se ho požadavky na ekonomickou transparentnost a dobré mezilidské vztahy vůbec neměly dotýkat. Zlepšení v tomto směru pravděpodobně nenastane dříve, než se podaří objasnit jak a čí zásluhou se stalo, že farmaceutické firmy dosáhly takového stupně nadvlády nad zdravotnictvím, že toto slouží v naprostém souladu s jejich hlavní potřebou: mít zabezpečený odbyt patentovaných chemicky syntetizovaných léků. Nelze si to představit jinak, než že politici z velkých politických stran prodali farmaceutickým firmám zdravotnictví v době jeho transformace k volnému zacházení podle svých potřeb. To je asi ta příčina, proč s ministry zdravotnictví nebylo až dosud možné jednat o uplatnění know-how, spojeného s objevem příčiny CCH, v českém zdravotnictví.

Část tohoto know-how je obsažena v následujících textech na těchto stránkách. Pro ty, kteří se až dosud pokoušeli zpochybňovat jejich obsah je tato informace: Obsah následujících stránek tvoří nejdůležitější informace z vědeckých prací o homocysteinu a o souvislostech mezi poruchami jeho metabolismu a vznikem jednotlivých CCH. Každá z přebíraných prací představuje důkaz sám o sobě. Z těchto důkazů, které se zcela logicky provazovaly s jinými důkazy bylo na konci práce s překládáním těchto prací a pořádáním získaných informací možné dospět k formulování „Obecné teorie vzniku CCH“ .

Tento soubor informací dnes reprezentuje poznatky, které jsou rozptýlené ve více než 12.000 vědeckých prací. Jejich zpracování si vyžádalo hodně přes 3.000 hodin práce. S jistotou lze tvrdit, že nikdo z oponentů nevynaložil ani setinu tohoto času k tomu, aby se pokusil alespoň částečně proniknout do problematiky, kterou jsem měl možnost soustavně zpracovat. Z toho plyne naprostá vědecká nepodloženost všech až dosud vyslovených oponujících názorů.

Zástupně za všechny verdikt předsedy redakční rady časopisu Praktický lékař, kterým před časem odmítnul zveřejnit přinesený text základní informace o Hcy a jeho významu pro zdraví člověka přibližně těmito slovy: „Článek nelze publikovat, protože lékaři zatím nedospěli ke konsenzu, že Hcy má takový význam, aby o něm bylo třeba psát“. Teprve dnes je zřejmá absurdita tohoto výroku, na který by tenkrát bylo přiměřené opáčit otázkou: „Jaký konsenzus nad problémem Hcy je možné čekat od lékařů, kteří o něm nevědí vůbec nic“?!?

Na závěr této časti zopakování toho nejdůležitějšího: Veřejná diskuse o Hcy, jeho významu ve zdraví i v nemoci je nezbytná, aby bylo možné přistoupit k využívání těchto poznatků v celé péči o zdraví. Účast v diskusi je ale třeba limitovat na ventilování pouze těch názorů, které lze doprovodit vědecky podloženými argumenty!!

Dosavadní oponenti by si zasloužili vyčíslit počty zbytečných úmrtí jen u samotných KVO, o které se zasloužili tím, že v rámci dříve tolerovaných pravidel měli možnost uplatňovat zcela nepodložené a vpravdě vyfantazírované názory, kterými se, bohužel, řídili ti, kteří odpovídají za stav zdravotnictví.